Metody kritického myšlení

Vedou žáka k aktivnímu učení v tzv. třífazovém cyklu učení, jehož základními stupni jsou

evokace – uvědomění si významu – reflexe.

1. Ve fázi evokace si žák samostatně a aktivně vybavuje to, co již o tématu ví, ujasní si,
na jaké úrovni jsou jeho znalosti o tématu. Díky tomu může pak lépe a efektivněji do
již existujících struktur zabudovávat nové informace a poznatky, a tak lépe porozumět
celému kontextu. Žák si ve fázi evokace formuluje vlastní otázky, hledá na ně
odpovědi. Pokud si cíl stanoví sám, je maximálně motivován k jeho dosažení.

2. V průběhu této fáze se žák setkává s novými informacemi, například zhlédnutím filmu,
prostřednictvím čteného textu nebo pokusem či výzkumem. Je to fáze učení, učitel má
na žáka během této fáze nejmenší vliv. Cílem je udržet zájem žáka, motivovat ho tak,
aby chtěl získávat další podněty.

3. Ve fázi reflexe si žák třídí, analyzuje vše nové, čemu se naučil, upevňuje si nové
poznatky, doplňuje nebo přetváří původní vědomostní schéma. Jde o zpětnou vazbu,
která je stejně důležitá jako předchozí dvě fáze..
Obecně metody kritického myšlení aktivizují myšlení žáků, motivují je k přemýšlení a
k učení, žáci jsou aktivně zapojováni do učebního procesu. Kritické myšlení pomáhá
žákům formulovat vlastní otázky, vede žáky k hlubší analýze problémů, povzbuzuje je
k sebevyjádření. Při používání těchto metod se učitelé stávají partnery a žáci jsou
spolutvůrci učebního procesu.